Změna stravy

Nikdy jsem nedržela žádnou dietu, naopak jsem vždy jedla, co jsem chtěla bez omezení a byla štíhlá. Mám to štěstí. Teď to beru jako štěstí, ale dříve jsem z toho měla spíš mindrák. Jako malá jsem byla tintítko a navíc malinká, tak jsem se oproti ostatním v tomhle cítila blbě. V rodině mi pořád říkali, že jsem chrobáček a že musím hodně jíst. Je pravda, že jako dítě(cca od 5-10 let) jsem měla odpor k masu a snažila jsem se mu vyhýbat, bylo mi odporné. V této době jsem jedla hodně málo, pamatuji si, že jsem byla i u nějakého léčitele a ten mi řekl, že jestli to takhle bude pokračovat, budu mít velké problémy.

Když jsem byla starší, docela jsem se rozjedla. Snažila jsem se jíst hodně, protože jsem chtěla být stejně vysoká jako spolužačky a ne tak vychrtlá. Ať jsem se snažila, jak jsem chtěla, nic nepomáhalo. Záviděla jsem holkám, které měli ženskou postavu, tvary...

Nyní jsem za svoji postavu ráda, bude mi 20 let, jsem stále štíhlá, ale v normě, vychrtlá nejsem. Jím, na co mám chuť, nijak se neomezuji a z radosti si občas zatancuji nebo zasportuji. Dokonce na sobě pozoruji pomerančovou kůži apod jevy. :-D

No, jenže přišly ´´menší´´ zdravotní komplikace. Bylo mi řečeno, že bych měla co nejvíce omezit (nejlépe úplně vyřadit) sladké a mléčné výrobky. Takže to, na čem jsem totálně závislá. Je to těžké, nikdy jsem si nic neodříkávala. Na druhou stranu to beru jako zkoušku, která mi ukáže, jak to mají lidé, kteří držejí diety anebo mají podobná nařízení se něčeho odříct, komplikované.Taky budu jíst třeba konečně zdravěji.
Nejhorší je, že to, co bych měla jíst, mi nechutná...
Doufám, že když překonám tenhle příšerný začátek nutnkání vzít si surovinu, kterou bych neměla, zvyknu si na jinou stravu a už mi to nebude tolik chybět. Je to hra...:-D A teď se ukáže moje silná vůle! :-D