Tak tady vám představuji mého krasavce, kterého máme asi rok. Je to kočka s úplně úžasnou povahou, typická pro domácnost. Je mazlivý, ale i hravý. Chová se spíše jako pejsek, pořád ho máme za nohama, nemá rád samotu. A to je ten háček. Jelikož moc doma nejsme, je tady sám a tak z toho trošku blázní. Většinu dne sice prospí, ale kočičina se v něm také nezapře, má výkyvy, kdy škrábe sedačku a vyvádí. Ničí nám byt, který máme nový. Je to pochopitelné. Vím, že bychom se mu měli více věnovat, ale prostě není čas. Ptám se sebe, zda to není chyba, že jsme si ho pořídili. Je mi ho líto, stále mňouká a touží po větší pozornosti. Když můžeme, věnujeme se mu, ale je to prostě málo. A tak jsme se rozhodli, že ho dáme k tetě, která taky kočky miluje, má už dvě a tak nebude Viki sám a bude mu dobře. Teta bydlí kousek od nás, tak je budu navštěvovat. I tak mi bude chybět. je to zlato, ale pro něj to bude to nejlepší.
Žádné komentáře:
Okomentovat