Zpátkyy

Ahoj ahoj!
Tak jsem po dlouhé době zpátky. Upřímně jsem nečekala, že se tady neukážu až takhle dlouho...:-D Zezačátku mi to moc nechybělo a později, když mě napadaly články, se nám rozbil počítač. Nefungoval asi 2 měsíce. I to mělo něco do sebe, zjistila jsem, že je mi bez compu opravdu líp a že jsem na něm byla docela dost závislá...

Chorvatsko

Mít či nemít blog? :D Poslední dobou uvažuju o tom, že bych to tady zrušila, protože se mi stejně nechce moc přidávat, ale vím, že bych toho pak litovala, protože mě možná napadne nějaké téma článku, kterým bych si trošku procvičila mozkové buňky a slohovou dovednost. :D Takže to nechám být a přidám jen, když mě to prostě chytne...
Beztak mi sem nikdo (kromě jedné osoby, které jsem za to vděčná :D :)) nechodí, tak myslím, že tu nikomu chybět nebudu. :-)
Jinak u moře bylo krásně. :-) Skvěle jsme si to tam užili. Bylo pořád vedro, tak jsme byli u vody, lezli po městečku a jeden den byli na výletě na lodi, která nás zavezla k takovému jezeru, kde jsme se vykoupali. Seznámili jsme se tam se strašně fajn Slovákama a blbli. Nějaké to foto sem hodím...bohužel mám většinu fotek okolí než nás a je to vše na jedno kopyto, ale aspoň něco..:)

9.9.

Tenhle týden jsem měla totálně nabytý, takže vůbec nebyl čas sem něco psát...Dnes odjíždim k moři, tak se tu dalších 10 dní nic nového neobjeví, ale pak budu mít snad víc času... Nějak to nehrotím, blog by neměl být povinností... Jen když je čas a nálada. Ale i tak je lepší volný čas využít jinak než u počítače...;-)
Odpoledne odjíždím, takže sem hodím fotky, jak jsem byla o víkendu u babičky, bratrance a bratříčků a s jednim bratříkem a bratrancem jsem šla na procházku...

Chlapec v pruhovaném pyžamu

 

Děj se odehrává ve 2.světové válce, kdy má malý Bruno za otce vojáka. Ten přijme novou pracovní nabídku. Jako čistokrevný Němec se nacistický důstojník podílí na nejotřesnější fanatice v dějinách lidstva a ´´pracuje´´ v koncentračním táboře.

Ve filmu není tolik zachycené prostředí přímo z koncentračního tábora, nýbrž se zaměřuje na samotného Bruna a rodinu.

Z mého pohledu je to dost zkreslené. Ve skutečnosti to bylo v letech 1939-1945 mnohem drastičtější a určitě by se nestalo, že by se nějaký chlapeček skamarádil s židovským hochem přes ostnatý plot...a další...
I tak se mi příběh jako film velice líbil a doporučuji ho. :-)

1.9.

Ahojik...:-)

Dneska to bylo parádní! :o) Vlastně nic zvláštního jsem nezažila, jen běžné radostné věci jako je skvělá nálada a sranda s kamarádkama. Čekala jsem teda dost zlou atmosféru, když nám začíná stresující školní rok, díky kterému můžeme mít naši vysněnou maturitu. :-D
Po prázdninách jsme se všechny zase shledali a musím říct to, na co jsem měla ještě včera opačný názor: těším se do školy! :-D Ale jen teď na ty začátky..;-D Nejen, že mě prostě baví trávit dny ve škole se svými pár skvělými spolužačkami, ale zajímá mě i většina předmětů, takže co víc si přát, že? :-D Navíc sedím na úplně skvělém místě skoro vzadu a rozvrh si nemůžu vynachválit! Máme maximálně do půl 3! V pátek dokonce do půl 1...:-) Nečekala jsem to tak. :-)) Akorát mě šokovala jedna věcička - budeme mít i tento rok matiku. Asi si o prázdninách usmysleli, že je to přece jen potřeba...Přitom nám před prázdninama profesor říkal, že to byl poslední rok s ním a celkově bylo známo, že je u nás matika jen do třeťáku! Ach jo...no naštěstí je tohle to jediné, co mě dnes naštvalo. :-D
Jinak takových těch řečí, že je pro nás 4.ročník maturitním a podobně, se třídní dost zdržela. Jak je to možné? Asi proto, že to do nás hustila celé 3 roky. :-D Spíš jsme vyplňovali dotazníky a bavili se, takže lehárko. Zítra už se učíme a vše mi teda hezky začne...jejej.

Seznamte se s Anabellkou..:-D (focené asi před 2 roky)

Uhh...

...tak jakpak si užíváte poslední dny prázdnin? Já úplně bezvadně, škoda, že se mi to tak rozjelo až v srpnu. :)

Do školy se vůůbec netěším, předešlé roky jsem se těšila na kamarády a navíc mě baví většina předmětů. Jenže teď mě realita maturitního ročníku děsí. Nemám přečtené skoro žádné knihy, učení jsem zapomněla.

Zachvilku jdu ven, tak přidám jen nějaké fotky. ;-)

Bývalo to tajemstvím..:D

Změna stravy

Nikdy jsem nedržela žádnou dietu, naopak jsem vždy jedla, co jsem chtěla bez omezení a byla štíhlá. Mám to štěstí. Teď to beru jako štěstí, ale dříve jsem z toho měla spíš mindrák. Jako malá jsem byla tintítko a navíc malinká, tak jsem se oproti ostatním v tomhle cítila blbě. V rodině mi pořád říkali, že jsem chrobáček a že musím hodně jíst. Je pravda, že jako dítě(cca od 5-10 let) jsem měla odpor k masu a snažila jsem se mu vyhýbat, bylo mi odporné. V této době jsem jedla hodně málo, pamatuji si, že jsem byla i u nějakého léčitele a ten mi řekl, že jestli to takhle bude pokračovat, budu mít velké problémy.

Když jsem byla starší, docela jsem se rozjedla. Snažila jsem se jíst hodně, protože jsem chtěla být stejně vysoká jako spolužačky a ne tak vychrtlá. Ať jsem se snažila, jak jsem chtěla, nic nepomáhalo. Záviděla jsem holkám, které měli ženskou postavu, tvary...

Nyní jsem za svoji postavu ráda, bude mi 20 let, jsem stále štíhlá, ale v normě, vychrtlá nejsem. Jím, na co mám chuť, nijak se neomezuji a z radosti si občas zatancuji nebo zasportuji. Dokonce na sobě pozoruji pomerančovou kůži apod jevy. :-D

No, jenže přišly ´´menší´´ zdravotní komplikace. Bylo mi řečeno, že bych měla co nejvíce omezit (nejlépe úplně vyřadit) sladké a mléčné výrobky. Takže to, na čem jsem totálně závislá. Je to těžké, nikdy jsem si nic neodříkávala. Na druhou stranu to beru jako zkoušku, která mi ukáže, jak to mají lidé, kteří držejí diety anebo mají podobná nařízení se něčeho odříct, komplikované.Taky budu jíst třeba konečně zdravěji.
Nejhorší je, že to, co bych měla jíst, mi nechutná...
Doufám, že když překonám tenhle příšerný začátek nutnkání vzít si surovinu, kterou bych neměla, zvyknu si na jinou stravu a už mi to nebude tolik chybět. Je to hra...:-D A teď se ukáže moje silná vůle! :-D